Webgame noviny

WG Noviny vám přináší nejčerstvější informace ze světa Webgame.

Odkazy: Starší novinky a informace | WG noviny | Historie WG

Kapitola II. - Lámání chleba

Tento článek byl publikován 00:09, 14.03.2009 hráčem MaKovičák(#353431) ke 12. věku.
Byl již přečten 1449x, 28 komentářů, průměrná známka 1.7
Afrika je místy hostinná a místy ne. Někdy se ztratí tužka, někdy papír, a proto trvá, než se napíše další záznam. Nyní je však již tuha do špičky vybroušena a drahý čtenář si může přečíst novinky z tohoto neradostného světa.

(Pozn. pro rejpaly: Slovenský kamarád i já jsme rození Čechoslováci, a proto jsou v tomto listu jeho slova zachycena v češtině stejně tak, jako slova má jsou v jeho deníku slovensky.

Kapitola II. - Když se láme chléb



„Pane, proti komu to vlastně bojujeme?“ ptá se mě pod tíhou palby mladý muž v jednom zákopu. Podívám se na něj. Snad ani nedosáhl plnoletosti. Šaty zakrvácené, obličej pln směsice potu, prachu a krve a v očích nechápavý výraz. „No přece..“ Já to vlastně ani sám nevím. Kdo je naším nepřítelem dnes? Pár dnů nazpět to byli Arabové, dnes Američané, kdo to bude zítra? A opravdu ještě bojujeme proti Američanům? Chybí tu jakýkoliv záchytný bod. Nejsou televizní ani rádiové zprávy. Velitel nám jen řekne jdi a střílej. Nevíme koho, nevíme proč. Jen to děláme. Útok se blíží, musím zpět…

Život v dřívějším neustálém přebytku mi dal zapomenout na mnoho věcí. Na to, jak je cenná pitná voda, jakou dá práci vypěstovat cokoli k snědku či jak je vzácné nalézt tužku. Předchozí jsem ztratil v zákopu a trvalo týden, než jsem našel jinou psací pomůcku. Snad tato vydrží déle. Po dlouhé době jsem se podíval zpět „domů“. Jestli teda naší tajné základně lze říkat domov. Od té doby, co ji Američané po zrušení našeho spojenectví vyplenili, snad již domovem nemůže býti nazývána. Má portugalská přítelkyně, vlastně spíše nocležnice, byla odvelena kamsi jinam a já nevím kam. Snad se zalíbila Smajdaalfovi, snad jednomu z jeho zástupců – prostě byla pryč. Co nadělám. Budu si muset pomoci jinak…

Spánek v posteli. Luxus. Jsem na vrcholu blaha. Po týdnech polehávání v dírách v zemi či nočních taženích je příjemnou změnou v noci spát a ještě navíc v posteli. Nikdo nebudí, snad jen hlad nutí vstávat. Jídelna je jasnou volbou. Peter! Objímám ho. Člověk, s nímž jsem vstoupil prvně na africkou půdu, s nímž jsem velel této základně, s nímž jsem byl sesazen a poslán ke všem čertům. Alespoň jsme živi. Bavíme se o všem možném. Náš hovor přerušuje radostný výskot. Ať žije propaganda. Hlásí se, že nás, Evropanů, členů nejstarší moderní civilizace, se zachránilo suverénně nejvíce a postupně vítězíme v této válce. Už aby byl mír...

„Kde jsi bojoval ty?“ ptá se mě Peter. „Nejdřív na východě s Araby a potom nečekaném otočení i na severu s Američany.“ „No jo, pěkně nám to tu pobořili.“ kýve hlavou při pohledu na díru uprostřed stropu, „tak ale odrazili jsme je a dolů se nedostali.“ „Ještěže tak. Kdyby se zmocnili těch robotů…“ nechce se mi ani domýšlet. „A kdes bojoval ty?“ ptám se když se otřepu z oné představy. „Ále.. Jen takové menší bojůvky. Pomáhal jsem na jihu kde se dalo.“ Uvědomil jsem si, že víc na jihu než na kraji pralesa, kde jsme pohřbívali mrtvé, jsem nebyl: „Na jihu? Jaké to tam je?“ „Prach a popel tam jsou už rozfoukané někam daleko. Poušť tam není. Všude jen zelené rostliny. Dokonce i slony jsem viděl!“ „To ti závidím. Tady nahoře je to jen poušť a černo. Snad se taky dostanu na jih.“ Zarazí se. „Ty to nevíš? Vlastně kvůli tomu jsem se vrátil sem…“

Pojedu na jih! Konečně se dozvím, co je za tím pralesem! Vojenský velitel základny a jeden ze zástupců Tommy33 mě převelel. Peter si mě vybral do své úderné jednotky. Osvědčil se v bojích na jihu proti Asiatům natolik, že dostal speciální úkol. Ukončit jejich bojeschopnost a podrobit si je jednou provždy. Jdu na jeho brífink.

„Toto je člověk, kterého musíme zajmout.“ ukazuje prstem na diapozitiv mladého muže v uniformě. „Nechává si říkat Andaris a velí celé skupině z Asie. Rozvědka se domnívá, že po jeho zajetí se skupina definitivně rozpadne. Další podobná komanda budou operovat na jihu s podobnými akcemi zaměřenými na jejich velitele. Je velmi pravděpodobné, že málo početná asijská skupina bude neutralizována do dvou dnů. Nyní se tedy přesuneme na jih a postaráme se o to, aby pozůstatky ze zemí vycházejícího slunce již další úsvit nespatřily.“

„Myslel jsi to celé vážně? To, co jsi říkal?“ ptám se při odchodu ze zasedací místnosti. „Ne docela. Naším úkolem je dostat je na svou stranu. Každý člověk dobrý a bude nakonec ještě velký boj o tento kontinent. Navíc se proslýchá, že ještě jedna válčící strana je na tom špatně a nemusela by přežít tento víkend. Těchto pár dní se bude lámat chleba. A na naší bojové skupině záleží, jestli budeme i nadále vůdčí silou tohoto kontinentu. Pojď musíme se pospíšit. Historie nečeká...“

zobrazit komentáře