Webgame noviny

WG Noviny vám přináší nejčerstvější informace ze světa Webgame.

Odkazy: Starší novinky a informace | WG noviny | Historie WG

Kapiola III. - Velká válka

Tento článek byl publikován 23:43, 15.03.2009 hráčem MaKovičák(#353431) ke 12. věku.
Byl již přečten 1486x, 31 komentářů, průměrná známka 1.7
"Tak jako zrnka písku v přesýpacích hodinách plynou hodiny našich životů směrem k ..."

Kapitola III. - Velká válka



Cesta se nekonečně vleče. Čas jako by přerušil svůj běh a někde tiše oddychoval, než se opět rozběhne svým smrtelným tempem. Nejprve jsem byl přívaly zeleně "kam se jen podívám", nadšen, ale tento pocit postupně přemohla lhostejnost a úpornost a strasti našeho cestování. Sedím na korbě starého vojenského náklaďáku s další desítkou mužů. Nikdo už nemluví. Už jsme na území nepřítele, tak musíme mít oči na šťopkách. Musíme se dostat ještě hlouběji k srdci nepřátelského území…

Konečně jsme zastavili. Dva nekonečné dny cestou necestou. Jsme asi kilometr západně od města. Dál musíme pěšky, abychom nevyzradili svou přítomnost. Jdeme pár set metrů vedle silnice vedoucí přímo do města. S blížící se siluetou města roste nezřetelný hluk vycházející směrem od cesty. Byl jsem vybrán, abych to zkontroloval.

Vojáci. Náklaďáky. Davy lidí. Úhledně seřazeny v dlouhém šiku, který se jako nekonečný had táhne po silnici. Nejpodivnější je, že však nesměřují do města, ale z něj pryč. Jako by se celé město stěhovalo pryč. Jdu zpět k ostatním. Musíme se pospíšit.

Město je opravdu liduprázdné. Už jen chuchvalce prachu chybí k dokonalému vzezření města duchů. Ulice bez jediné známky pohybu, snad jen vítr pohupuje listy stromů tam a sem. Zaparkovaná auta, otevřené branky a domovní vchody,… Lidé odcházeli narychlo a jen s tím nejnutnějším. Ale proč? V boxu na noviny je ještě pár výtisků. Pažbou rozbíjím sklo a zahledím se na titulní stránku. Jedno slovo. Evakuace! Čtu doprovodný text. Náhle pohyb. Všichni zamíří hlavně zbraní oním směrem. Jen starý asijský mužík s dlouhými bílými vousy. Ten nám neublíží.

„Pane, co se tu stalo? Proč všichni odchází?“ ptá se ho anglicky jeden z kolegů. Stařík se tváří nechápavě. „Co se stalo, pane?“ zkouší jiný z kolegů španělsky. Stařík jen mlčky pozoruje uniformy a zbraně. Vypadá, že mu něco došlo. Náhle padá na zem a žadoní: „Nezabíjejte mne, také odejdu! Dejte mi jen čas.“ „My vám nechceme ublížit. Jen nás zajímá, co se stalo.“ pomáhá mu vstát anglicky mluvící kolega. „Strašlivá tragédie. Vůdce odešel a vzal všechny s sebou. Že prý budeme pomáhat domorodcům, abychom jim oplatili jejich štědrost při poskytnutí útočiště v nouzi. Všichni šli na jih a toto město zůstane jen pevností v rukou Afričanů.“ lká stařík, „a já zde musel zůstat, protože jsem již příliš starý na cestu, tak mě tu nechali zemřít.“ Z dálky je slyšet lomoz. Ten hluk si nelze splést. Blíží se tanky. „Pánové, vypadneme. Tady už nemáme nic na práci.“ zavelel Peter a vydali jsme se z města zpět k náklaďáku. Dva dny cesty a úplně nanic. Asii přebrala Afrika…

Cestou zpět na základnu se nám podařilo zajmout alespoň jednoho z Američanů. Zvěda. Byl hodinu cesty od naší základny. Tak přeci jen bude kde vyventilovat své zklamání.

Zajímavé. Dle něj se jejich skupině nedaří. Vypadá to na její definitivní rozpad. Rozutečou se jako krysy na všechny světové strany. A my je budeme odchytávat. Poprvé se stalo, že by mučená osoba požádala o setrvání u nás. Jen nechce říci proč. Ono by to bylo jedno, ale přeci jen po tom incidentu s americkým „spojenectvím“ máme sklony k větší míře podezíravosti vůči všemu co pojídá Big Mac. Můj šťastný den. Mám ho donutit mluvit já. To si užiju…

„Proč chceš zůstat?“ sráží ho má pěst k zemi. „Prosím, nechte mě tu.“ opakuje stále dokola. „A to ti nevadí toto zacházení?“ dupnu si na místě. Shodou náhod zrovna tam, kde má levý malíček. Zaječel bolestí. „Nevadí!“ potlačuje marně slzy bolesti. Ten chlap je buď magor, nebo masochista. Takhle nic nezmůžu. Zvedám ho ze země a usazuji na židli. „Hergot chlape, proč zrovna k nám?“ pravím smířlivě. „Již to není jen o dobré infrastruktuře a prosperitě. Nyní se boje ještě zesílí. Bitvy budou větší a delší. A tak se vojenské zkušenosti stanou nutností k přežití. A nikdo neválčil víc, než vy, Evropané. Prošli jste si už stovkami let válek. Proto chci bojovat po vašem boku a ne proti vám…“

zobrazit komentáře