Webgame noviny

WG Noviny vám přináší nejčerstvější informace ze světa Webgame.

Odkazy: Starší novinky a informace | WG noviny | Historie WG

Kapitola IV. - Zajetí

Tento článek byl publikován 00:45, 21.03.2009 hráčem MaKovičák(#353431) ke 12. věku. Byl již přečten 1207x, 24 komentářů, průměrná známka 1.4

Tato kapitola byla nadepsána jako poslední. Je poslední stránkou v deníku. Na konci stránky je krev. Desítky stránek předchozích jsou vyrvány. Někdo si ale dal tu práci a vložil je za poslední stranu.

Kapitola poslední - Epilog Nemůžu uvěřit, že to je již tolik dní od posledního zápisu. Stalo se toho hodně. Mnoho životů bylo zmařeno. Ještě více na to stále čeká. To vraždění nikdy neskončí. Měli bychom to už ukončit sami. Londýn byl správným řešením. Jen Země si s tím neporadila. Supervulkán. Pche. Zničí jen 90% světa. Neměl Afriku vynechávat… Přikládám si hlaveň k ústům. Nedokážu zničit celé lidstvo. Nemám na to odvahu. Ale i jeden člověk bude stačit. Bude muset… Kapitola IV. - Zajetí „Střílej!“ zařve hlas za mnou, „jsi jen patetický srab.“ Mačkám kohoutek. Zbraň cvakne. Na prázdno. „Vida ho. On by to vážně zmáčknul.“ usmál se a ukázal své zažloutlé zuby. „Přeci jen má kuráž. To bych do něj neřekl…“ Zachechtnutí za mnou. Po zuby ozbrojení a v turbanu. Pane bože, to je klišé! Už abych byl z tohoto světa pryč… „Víš, mysleli jsme, že jsme zajali jen nějakého pěšáka. Ale mám pocit, že budeš něco víc, než řadový voják. S tou pistolí.. Opravdu jsem nečekal, že bys zbraň obrátil proti sobě. Říkej mi Chujo. Já týhle partičce velím.“ představí se. „Tamti špinavci vzadu jsou mí zástupci. A byli bychom rádi, kdybys konečně začal zpívat.“ „Máte to tu hezký.“ pochválím jim jejich skromný, polorozpadlý příbytek. Nad sebou vidím hvězdy, i když tam má být střecha. Všude okolo židle, ke které jsem připoután, jsou rozházeny věci a mezi nimi kusy bývalého stropu. „Možná bych tu jen nezůstával přes zimu.“ dodávám s vážnou tváří. Rána. Padám k zemi. Cítím bolest. Žiju. Sakra! Ať už to skončí.. „Neboj. Nepočítám s tím, že bychom tu byli do zimy. Kdo ví, jestli tu vůbec někdo bude. Vypadá to, že my určitě ne. Někdo nás dorazí. Ať už lidi, nebo zvířata. A právě proto tu máme tebe. Tak už konečně zpívej!“ říká Chujo masírujíc si bolavou pěst. „Hmm. Nech mě přemýšlet. Buď vám to řeknu a vy mě zabijete, nebo vám to neřeknu a vy mě taky zabijete. Takže je mi to celkem jedno.“ „Jistě, zemřeš. Ale když nám to povíš, bude to rychlé a bezbolestné. Pokud ne, vychutnáme si tě a o smrt budeš vyloženě prosit. Metody máme staletími ověřené.“ usmívá se a rozbaluje jakýsi balíček plný roztodivných špičatých předmětů, které vypadají na první pohled nepohodlně. Usměju se na něj nazpět: „Vidět v posledních vteřinách tvůj naštvaný výraz je vše, co chci…“ Tma. A prý že člověk vidí světlo. Církev kecala. Lidé kecali. Všichni mi lhali. Nic není. Jen tma. Šílený pískot v uších. Řev mnoha lidí. Všechno mě bolí. Že by peklo? Ano, zasloužím si ho. Jen jsem nečekal, že existuje. Věčná muka jsou také fajn. Bolest dává životu smysl. Pane Schopenhauer, vyzkoušíme, zda to platí i po smrti… Voda. Tu bych ve věčných plamenech nečekal. Přivřeným okem vidím světlo. Další cákanec přímo do obličeje. Snažím se otevřít oči. Dokážu je otevřít jen na malou škvírku. Nejspíš mám opuchlá víčka. „Růženka se nám probrala! Podívejme se na něj. Kdopak jsi, princezničko?“ slyším posměšný hlas. Ale nepatří těm Arabům. Je měkčí. Zní tak trochu francouzsky. „Kdo, kdo jste?“ vyloudím ze sebe slabě. Krk a vlastně i celý zbytek těla mám v jednom ohni. Obávám se nejhoršího. Smrt ještě nepřišla. „Říkejte mi Don lakato1. Naše buňka vás zachránila z trosek bunkru, kde přebývali Arabové. Ti špinaví psi nám vyhlásili válku! Inu stejně jako ostatní. Jenže netuší to hlavní. Mafie je všude. Nás neporazí. Nemohou. Museli by zničit i část sebe. Ale tím jsem učinil etickému kodexu za dost. Kdo že jste vy, milý pane?“ praví hlas přede mnou… Ruce i nohy mám svázané. Sedím na stejně vypadající židli jako předtím. Snad jen místnost se změnila. Život má opravdu smysl pro ironii. Je to pes. A jeho štěkot budu muset ještě chvíli poslouchat. Snad bude už kousat méně..

zobrazit komentáře