Webgame noviny

WG Noviny vám přináší nejčerstvější informace ze světa Webgame.

Odkazy: Starší novinky a informace | WG noviny | Historie WG

Kniha 2. - Prolog

Tento článek byl publikován 22:03, 08.03.2009 hráčem MaKovičák(#353431) ke 12. věku. Byl již přečten 1572x, 37 komentářů, průměrná známka 1.5

Konečně jsme to našli! Jen volně vložené listy v deskách. Není to jen deník. Jsou to i zápisky, faktografické údaje,... Však ještě uvidíte..

Předmluva Čekal bych, že se lidé změní. Že se svět změní. Nezměnil. Jen se zmenšil. Spor člověka s člověkem je nejspíš věčný. Učitel biologie mi říkával, že člověk nemá žádného přirozeného nepřítele, a proto se stal vládcem planety. Mýlil se. Člověk má přirozeného nepřítele. Jiného člověka. A tento souboj nemůže ani jedna strana vyhrát. Nakonec prohrají strany obě. A nastane konec živočišného druhu homo sapiens sapiens. Není již otázkou, zda se to jeden den stane. Jedinou otázkou je, jestli to bude již dnes, či až zítra… Válka zuří již týden. Přeživší se rozdělili. Slabší hledají ochranu silnějších, silnější ničí jiné silné a stávají se ještě silnějšími. Moc. To je ten důvod, proč se to děje. Vždyť je to sen každého vůdce. Vládnout světu. Od despotů z Pandžábu, přes římské císaře, středověké feudály až po moderní diktátory. A ještě nikdy k tomu nebyla lepší příležitost než nyní. Celý svět znamená jen jeden kontinent. To je směšná část. I když.. Kdo ví, zda jinde lidé také nepřežili… Alespoň to je mé vysvětlení pro to, že stačilo pár týdnů po lidmi zaviněné katastrofě, při které téměř vymřelo lidstvo, než začaly nové boje. Živ zůstane jen poslední. Zkrátka se lidstvo chová, jako by se vůbec nic nestalo, jako by se svět nezměnil, jako by se nestal ohroženým druhem. A to je špatně.. Velmi špatně.. A čas to ukáže.. Kapitola I. - Prolog Podzemní hala už je konečně douklizena – trvalo to přes týden.. Ti lidé si však zasloužili důstojný pohřeb. Nyní leží vedle kapitána. Několik set hrobů. Děsivé číslo. Co se to tam proboha jen stalo? To se asi nikdy už nedozvíme. Je však třeba se soustředit na důležitější věci. Útočili ti Američané a jistě se vrátí. A až se vrátí, budou lépe připravení a již se neleknou několikametrového stroje, který nemůže střílet. Ty mašinky jsou naší jedinou nadějí. Musím najít někoho, kdo je zprovozní.. Obeslal jsem okolní spojenecké osady. Dorazili 4 konstruktéři a 2 mechanici. Nemnoho. Ale nelze si vybírat. Snad to spraví. „Pane!“ volá mě jeden z mužů z postele. Nechce se mi ještě. Poprvé od připlutí do Afriky jsem v ní nebyl sám. Moc hezká mladá žena z té osady, které jsme kdysi pomohli. Snědý typ. Jižanka. Portugalka. Tiše vedle mě oddychuje. Zrovna usnula. Vstávám opatrně, abych ji nevzbudil. Vycházím ze dveří a ještě se ohlížím a doufám, že ji zde najdu až se vrátím. „Copak?“ „Pane, Američané přichází!“ „Cože?!“ zděsím se: „už opravili ty roboty?“ „Ne, pane, ale myslím, že se jim tentokrát bránit nemusíme…“ Když jsem vyběhl na povrch, pochopil jsem, co tím myslel. Tentokrát nepřijely tanky a nedorazily desítky vojáků, ale jel jen jeden starý armádní džíp a v něm 4 lidé s bílou vlajkou přivázanou ke zpětnému zrcátku. Co asi tak mohou chtít říci? Nepřijeli jen na výzvědy? Vyslechneme je.. „Přijeli jsme v míru, tak odložte zbraně!“ obrátil se na nás muž ve staré obnošené uniformě snad ještě ze světové války. „Až se ujistíme, že vy zbraně nemáte.“ Neměli. Sklonili jsme zbraně také. Museli být buď blázni, nebo nám chtějí něco opravdu důležitého. „Kdo jste a proč jste tady?“ „Vy jste velitelem vaší skupiny?“ prohlížel si mě nedůvěřivě. „Ne, jsem jen velitelem této základny.“ To jsem zde vlastně ještě nenapsal. Když jsme začali přijímat různé osady pod svou ochranu, stávali jsme se mnohem větším celkem, než jen pouhou základnou. A takovýto celek potřebuje organizaci a vládu. Udělal se tedy velký sněm a tam se volilo vedení. Já nekandidoval. A tak se do našeho čela dostal vyslanec z vedlejší osady, jehož jméno nikdo nezná, ale vzhledem k jeho vůdčím schopnostem mu nikdo neřekne jinak než Kouzelník. Já se svým slovenským kamarádem jsme si ho překřtili na Smajdaalfa. „Budete mi tedy muset stačit alespoň jako porstředník, neboť nemám čas čekat na velitele. Říkejte mi Jowood2 a jsem vůdcem přeživších Američanů. Pojďme se dohodnout na spolupráci.“ „Proč my bychom měli chtít spolupracovat?“ ptám se ho. „Půda, kořist, noví přátelé, eliminace nebezpečí a v neposlední řadě pomsta za Londýn. Chceme zničit Araby a s vaším počtem a technikou by se to mohlo podařit. Navíc by přestaly ty naše drobné třenice na hranicích.“ vypočítává výhody. „Předneste to svému vůdci a dejte nám vědět. Nyní již musím jet zpátky, aby na vás nezačal útok, který jsem nařídil, kdybych se nevrátil.“ usmál se na závěr. Přednesl jsem. Smajdaalf souhlasil. Jde se na Araby… Do té postele se jen tak nevrátím.

zobrazit komentáře